Třikrát k Nejvyššímu správnímu soudu: Daňová uznatelnost ztráty z prodeje pohledávek za dlužníkem v konkursu

Spor spočíval v tom, že se jednalo o pohledávku za dlužníkem v konkursu, pohledávka byla kryta zákonnou opravnou položkou vytvořenou z důvodu prohlášení konkursu na dlužníka, poplatník tuto pohledávku s poměrně velkou ztrátou prodal, ale správce daně tuto ztrátu neuznal jako daňově uznatelnou.

Pojďme se na věc podívat od začátku: Finanční úřad ve Zlíně doměřil v roce 2005 poplatníkovi daň z příjmů za rok 2003 ve výši 2,5 mil. Kč. Poplatník v roce 2003 prodal pohledávku v nominální hodnotě 7 mil. Kč za prodejní cenu 200 tis. Kč. Pohledávka byla za dlužníkem v konkursu, poplatník ji měl řádně přihlášenou do konkursního řízení a z tohoto důvodu k ní vytvořil v souladu §8 zákona č.593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen ZoR) 100 % zákonnou opravnou položku.

Opravné položky dle obecných ustanovení ZoR slouží ke krytí ztrát z odpisu pohledávek, k nimž jsou vytvořeny nebo ke krytí rozdílu mezi nominální hodnotou pohledávky a její cenou sjednanou při postoupení postupníkovi. Zákon č.586/1992 Sb. o daních z příjmů (dále jen ZDP) stanoví, že při prodeji pohledávky je její nominální hodnota daňově uznatelným výdajem až do výše příjmů z prodeje zvýšených o vytvořenou zákonnou opravnou položku. Zákonná opravná položka je pak při prodeji pohledávky rozpuštěna. Rozpuštěná opravná položka představuje v podstatě kompenzaci vzniklé ztráty z titulu prodeje pohledávky.

Poplatník tak zúčtoval do nákladů nominální hodnotu prodané pohledávky ve výši 7 mil.Kč, do výnosů prodejní cenu 200 tis. Kč a rozpustil opravnou položku ve výši nominální hodnoty pohledávky.

Správce daně však neuznal náklady ve výši 6,8 mil. Kč (rozdíl mezi prodejní cenou a nominální hodnotou pohledávky) za daňově uznatelné s argumentací, že zákonné opravné položky tvořené k pohledávkám za dlužníky v konkursním řízení lze použít pouze při odpisu pohledávky a nikoli ke krytí ztráty z postoupení pohledávky. Argumentoval tím, že ZoR v případě pohledávek za dlužníky v konkurzu/in­solvenčním řízení v §8 ZoR uvádí, že opravné položky se ruší v návaznosti na výsledky insolvenčního řízení nebo v případě, že pohledávku účinně popřel insolvenční správce, věřitel nebo dlužník. Případ postoupení pohledávky zde uveden není, proto dle názoru správce daně nelze tuto opravnou položku v případě postoupení pohledávky daňově použít.

Bohužel je nutno uvést, že tento nesprávný výklad zákona byl poskytován v uplynulých letech pracovníky Ministerstva financí. To bylo možná důvodem, že se kauza musela třikrát vrátit k Nejvyšším správnímu soudu.

Až ve třetím a závěrečném judikátu v této kauze pod číslem 8 Afs 54/2010–155 soud dává za pravdu poplatníkovi a jeho postupu dle zákona. Nejvyšší soud připomíná, že opravné položky k pohledávkám za dlužníky v konkursním/in­solvenčním řízení jsou vytvářeny s obdobným účelem jako jiné opravné položky, a tak mohou být i používány.