Stopování dlužníků

Stesky na zhoršující se platební kázeň obchodních partnerů slyšíme ze všech stran. Možná zvažujete, jak co nejefektivněji dostat alespoň část svých prostředků. Volíte mezi dvěma možnostmi.

Prodat pohledávku se vyplatí, když se potřebujete k penězům dostat rychle, firma potřebuje zrychlit cash flow a nemá čas na vymáhání dluhu. Prim tedy hraje rychlost, až pak suma, kterou získáte odprodejem.

Další možností je outsourcovat vymáhání pohledávky. Je to časově trochu náročnější způsob, ale většinou zase výhodnější v množství vymožených prostředků.

Laxní dlužníci a zaměstnanci

Když se firma rozhodne pohledávku vymáhat sama, měla by zvážit takzvané psychologické hranice. Dlužníci jsou totiž celou dobu navyklí, že komunikují s věřitelem. Stále volá jedna či druhá paní z jedné a té samé firmy. Pro dlužníka je to ale vždy jen komunikace s věřitelem. Teprve když je případ postoupen advokátní kanceláři či jiné firmě, dlužník se zalekne a začíná jednat.

Častou chybou při vymáhání pohledávek je i nedůslednost odpovědných zaměstnanců. Lidově řečeno, velmi často se nechají opít rohlíkem a třeba i půl roku důvěřují prohlášením typu „Zítra vám to posílám“, případně „Včera jsem to poslal, jak je možné, že peníze stále nemáte na účtu“ a podobně. Takže prakticky chcete-li vymáhat své téměř nedobytné pohledávky sami, vytvořte tým lidí, který se bude o pohledávky starat. Nezapomeňte, že je třeba zabezpečit technologickým vybavením kanceláře a průběžně školit personál, aby měl přehled o novelizovaných zákonech a vyhláškách.

Nezapomeňte, že musíte v neposlední řadě průběžně a nepřetržitě zpracovávat informace z terénu. V okamžiku, kdy dlužník už není schopen hradit své pohledávky a podá on sám – nebo jiní věřitelé – návrh na prohlášení úpadku v insolvenčním řízení, máte na přihlášení své pohledávky jen třicet dnů. Když nestihnete pohledávku přihlásit včas, už své peníze pravděpodobně neuvidíte.

Externí správa dluhů

Zvažujete-li, že vymáhání svých pohledávek svěříte externí firmě, rozhodně si advokátní kancelář nebo agenturu důkladně prověřte. Důležité jsou reference. Nejen ty, které firma vyvěsí na web. Věnujte čas tomu, abyste si je potvrdili osobně. Není od věci, aby smluvní dokumenty, které budete podepisovat, prostudoval i váš právní zástupce.

Firmy se outsourcování dluhů mnohdy bojí kvůli nákladům. Seriózní agentury sjednávají odměnu jen z vymožené výše pohledávek bez dalších nákladů. Procentní výše se odvíjí od velikosti pohledávky, jejího stáří a komplikovanosti i objemu předávaných pohledávek. Pohybuje se v rozmezí jednotek až pár desítek procent.

Selským rozumem lze dovodit, že když agentura chce dvacet procent z bonitní pohledávky, není něco v pořádku. Jak vysokou pohledávku se vyplatí outsourcovat? Odpověď je jednoduchá: nerozhoduje velikost částky, ale čas, kdy pohledávku prodat. Čím dříve, tím pro věřitele lépe.

Stáří nerozhoduje

V případě outsourcingu neplatí, že stáří pohledávky je nejdůležitější a čím starší, tím je obtížněji vymahatelná.

Mnohé pohledávky fyzických osob po dvou letech začínají být v podstatě nové, a když se mnoho údajů změnilo, obnovuje se její životnost. Dlužník může mít nové zaměstnání, živnostník nový obor podnikání a podnik se ze ztráty dostal k zisku.

Seriózní kancelář po převedení dat do firemního softwaru neztrácí čas. A začne pracovat s pohledávkou. Snaží se kontaktovat dlužníka a hledá instrument, kterým jej přinutí platit. Když majitel pohledávky souhlasí, lze dohodnout i relevantní výše splátek.

Když dlužník na smírné návrhy nereaguje, předá se věc exekutorovi. Většina agentur a kanceláři vždy preferuje dohodu s dlužníkem, aby začal závazky plnit dobrovolně. U větších pohledávek menších a středních firem hraje prim i takzvaná systémová připravenost.